Somalia Fun

Občas se ještě snažím sledovat dění v Somálsku, ale zpráv moc není. Místo mého minulého podrobného výzkumu sem hodím pár funny odkazů.

Info o připravované hře Grand Theft Auto: Somalia; na Uncyclopedii

Něco víc reálného: jak vypadají Somálská auta pro VIP osoby; na Curious, Funny Pictures

Na závěr home video Somálských pirátů, odehrávající se na unesené nákladní lodi Yasa Neslihan; na Wired

Přehled e-book čteček 2009-03

Tak dlouho jsem se chystal na sepsání přehledu všech dostupných čteček, až to teď na Wired udělali za mě. V článku mají mimo jiné Sony Reader PRS-700 (poslední Reader s dotykovou obrazovkou), Amazon Kindle 2 (s funkcí text-to-speech, která dokáže syntetickým hlasem číst knihu) a první čtečku s barevným displayem Fujitsu Flepia.

Poslední dobou se vyrojilo tolik nových zařízení, že už snad není žádný výrobce elektroniky, který by svůj přístroj neuvedl. Možná nakonec přeci jen srovnávací tabulku udělám, i vzhledem k dostupnosti v Čechách (nebo aspoň v Evropě).

Somálsko: Balkán v Africe

Ani já nemůžu uvěřit, jaké téma má můj další post. Není v tom e-Ink, není v tom králík, ale politika. Jak pořád strkám nos do cizích věcí, nabídl jsem kamarádce, že udělám základní fact-checking ohledně její práce do školy. To jsem ještě netušil, jak úžasně zajímavé to téma bude. Pokusím se o pár věcí podělit.

Somálsko

Ještě před týdnem pro mě bylo Somálsko zemí tam na rohu Afriky, kde pořád probíhají boje, lidé cestují na prázdniny faxem :D a piráti unášejí obchodní lodě i jachty. Po bližším zkoumání na Wikipedii jsem zjistil, že tam přitom jsou územní celky, kde je vcelku klid, lidé se tam snaží o demokracii a chtějí větší či menší nezávislost na tom Somálsku, které známe ze zpráv. Ale nebyli by to asi Somálci, kdyby i "ti hodní" mezi sebou občas nepozvedli zbraně.

Historický přehled

Somálsko je osídleno už tisíce let. Až do roku 1884 to byla relativně klidná oblast několika sultanátů. Území pak ale dobyli Francouzi, Britové a Italové a rozdělili si Somálsko mezi sebou. Francouzi získali to, co se teď nazývá Džibutsko. Britové vyhlásili protektorát na severu, Italové zabrali celé východní pobřeží. Během WWII se to trochu promíchalo, ale nakonec vše zůstalo při starém a došlo až k "obligátnímu" získání nezávislosti. Britský Somaliland se osamostatnil 26.6.1960, a o pár dní později, 1.7., se spojil se zbytkem území a vytvořili Somálsko, jak ho známe dnes. Dalším klíčovým momentem byl puč provedený generálem Saidem Barrem koncem roku 1969. Diktátorem byl až do roku 1991. Během té doby byl podporován USA kvůli strategické poloze Somálska a také protože sousední Etiopie se shlédla v Sovětském svazu.

Na začátku 90. let se sovětské impérium rozpadlo, Amerika podporu stáhla a zemi zachvátily krvavé boje. Největší odpor byl už od počátku na severu, kde v roce 1991 po vítězství nad Barreho silami vyhlásil nezávislost stát Somaliland. Na jihu boje pokračovaly ještě několik let a zemi zachvátila humanitární krize. Z té doby pocházejí i zmíněné vtipy. Svět poslal pomoc, ale tu místní vůdci měnili za zbraně s okolními státy, proto OSN vyslalo do země vojenskou ochranu, která měla navíc i pomoci upevnit pozici tamější vládě. Vše se ale zvrtlo po jedné operaci, kdy Američané zaútočili na dům v hlavním městě Mogadishu, ve kterém schůzovali klanoví stařešinové a přes 70 jich zabili. Jindy znepřátelené klany se spojily a zaútočily na Americké síly, což vyústilo v sestřelení dvou vrtulníků Black Hawk. O této akci by měl být i film Černý jestřáb sestřelen (2001, režie Ridley Scott, asi si ho brzo seženu). 18 Američanů (a přes 1000 Somálců) zemřelo. Cizinci se stáhli a už tu o nich neuslyšíte.

Republiku by od roku 1991 měla řídit Přechodná federální vláda (TFG - Transitional Federal Government). Té se však od počátku nepodařilo získat dostatečnou autoritu a v jižní části země dodnes, s kontroverzní podporou tradičního sousedního rivala - Etiopie, neúspěšně bojuje s Islamisty, kteří chtějí v Somálsku vytvořit islámský stát. To vše je ale relativně známé, pojďme se proto podívat na sever.

Klidný sever

Vůbec jsem netušil, že na severu existuje už od roku 1991 nezávislý Somaliland (na mapě jako SL). Navazuje na koloniální Britský Somaliland, na těch pár dní samostatnosti v roce 1960 a nárokuje si i celé bývalé britské území. Na rozloze 2x větší než Česká republika žije 3,5 mil. obyvatel. Problém je v tom, že jej jako stát dosud nikdo neuznal. Vyvíjí u sebe demokracii, má parlament i prezidenta. Nejcennější na tom je, že to vše bez jakéhokoli zásahu zvenčí.

"Mezinárodní společenství nás opustilo," cituje americký list Christian Science Monitor naříkajícího místního novináře. "Amerika mluví o podpoře demokracie, ale všechno je podřízeno boji proti terorismu. Náš úspěch je zastíněn americkými strategickými zájmy v Somálsku," dodává.

Dalším velkým státem v severní části je Puntland (na mapě PL). Jméno vychází se staroegyptského Land of Punt - "land of god". Byl vyhlášen v roce 1998 jako autonomní stát, a na rozdíl od Somalilandu se odtrhnout nechce. Mezinárodní uznání také dosud nezískal. Do Puntlandu proudí množství uprchlíků z jihu. Z města Bosaso (fotky zde) úplně severu se během občanské války stalo vůbec největší Somálské město s více než 500.000 obyvatel, když před válkou jich mělo jen 50.000. Bosaso tak má vlastní televizní stanici a Italská firma (díky koloniální minulosti?) tam buduje mezinárodní letiště.

I Puntland má svůj parlament. Mám ale dojem, že v něm zasedají zástupci jednotlivých klanů. V Somalilandu je spodní komora parlamentu volena lidmi, vybírajícími si z více politických stran. Prezident je v obou státech volen parlamentem. Politika je v Puntlandu více propojená se zbytkem Somálska, jeden z bývalých prezidentů Puntlandu se stal Somálským prezidentem (tedy v rámci TFG) od roku 2004 až do 29. prosince 2008, kdy kvůli třenicím s vládou rezignoval a vrátil se zpět do Puntlandu, kde 3.1.2009 zahajoval zasedání parlamentu (všimněte si plastových židliček v zasedací síni).

Neklidný sever

K ideálnímu stavu je však daleko, jde o území. Somaliland si nárokuje celé bývalé britské území, několik okresů na východě je však kmenově blíž k Puntlandu a i za Barrovy diktatury v nich měl Puntland větší vliv. V roce 2003 tato území Puntland obsadil i vojensky. Od začátku roku 2007 však na tomto území docházelo k demonstracím pro- i proti- Somalilandským, i kvůli vnitropolitickým sporům v Puntlandu. V červnu vyhlásil v severní části nezávislost nový stát Maakhir, jehož existenci neuznává už vůbec nikdo, už vůbec ne sousedé. Zbytek okresů se inspiroval a v roce 2008 utvořil Northland State.

V říjnu 2007 došlo dokonce k vojenské roztržce, kdy Somalilandská armáda napadla a dobyla hlavní město jednoho ze sporných okresů a vliv si tam udržela dodnes. Když tedy sečteme nárokovanou rozlohu všech států v Somálsku, výrazně překročíme 100% celkové rozlohy :-)

Ekonomické perličky

Je otázka, jestli za tím vším máme hledat jen klanové rozdíly. Náboženství je v celém Somálsku jednotné (sunnitský islám). Pojďme se podívat na některé ekonomické zajímavosti.

V celém regionu jsou největším trhákem hospodářská zvířata a výrobky z nich (kůže, kožešina). V Somalilandu tvoří páteř ekonomiky. Chovají tam 24 mil. kusů (7 ks na 1 obyvatele) a vyváží ročně cca 3 mil. kusů zvířat, nejvíce ovcí, do zemí středního východu. V Puntlandu tvoří hospodářská zvířata 80% exportu, 40% HDP. Řekl bych, že v období finanční krize je ekonomika postavená na dobytku daleko odolnější než ta výrobě aut ;-)

Somálsko má dlouhé pobřeží, takže rybářství a pirátství jsou logicky dalšími způsoby obživy. Některé noviny obviňují Puntlandské špičky z konexí na piráty, vláda však tato nařčení odmítá.

Drtivá většina rozpočtu zemí jde na zbrojení. Oporu armád tvoří obrněné džípy, oproti sousední Etiopii vybavené i letectvem (vrtulníky Sovětské výroby) mají co dohánět. Důchody nejsou velký problém, když 70% obyvatel má do 30 let.

Australská klika

Co mě ale zaujalo, je vliv Austrálie na dění v Puntlandu. Jeden z nedávných prezidentů získal v Melbourne doktorát. Byl několikrát žádán, aby se vrátil a ujal vlády. Stalo se (v roce 2006?). Ještě jsem nezmínil, že na severu Somálska se nachází zatím nevyužité zásoby ropy. Jedny z nejslibnějších na světě. A právě tento prezident přivedl do Puntlandu australskou těžařskou společnost Range Resources, která na území provedla základní výzkum. Puntlandská vláda pak této a kanadské firmě Canmex Minerals (nyní Africa Oil Corp.) prodala exkluzivní práva průzkum a těžbu, a to i na sporných územích, která si nárokují i Somaliland a Maakhir a pořádně je tak naštvala.

Mezinárodní uznání

Somaliland je tedy jediným státem snažícím se o úplnou nezávislost. Má i vlastní měnu (Somalilandský šilink), která nemá žádný oficiální směnný kurz. Mezinárodní společenství existenci státu ignoruje, bojí se následného možného rozdrobení Somálska po vzoru Balkánu. Sousední Etiopie, která po odtržení Eritrey přišla o přístup k moři, získala dohodu na využívání Somalilandského přístavu Berbera pro svůj zahraniční obchod. Přesto i ona stále uznává Somálsko jako celek.

Somaliland svou budoucnost vidí jako člen Commonwealthu. Jsem zvědavý, jak se to vyvine. Přijde mi, že Somálsko je jednou z nejbouřlivějších a nejnestabilnějších oblastí na světě, přitom se o něm skoro nepíše. Cestovatelé navštěvují přírodní parky v Ugandě a Keni, svět má legraci z milionové inflace v Zimbabwe. Doufám, že tento příspěvek vzbudí zájem o Somálsko i v několika z vás :-)

Sony Reader v Čechách

Tento příspěvek navazuje na můj předchozí článek o Readeru. Ozvalo se mi několik čtenářů s otázkami na téma Reader a Češi. Hlavně jak ho zde získat a jak na české fonty.

Sony stále nabízí Reader jen v Americe. Pokud nejste šťastlivci, kteří tam mají cestu, budete při koupi Readeru odkázáni na nějaký e-shop. Najdou se i takové, které zboží posílají do Evropy. Nechci dělat reklamu jednomu konkrétnímu, ale osvědčený je třeba bhphoto. Možná ještě stojí za úvahu, jaký Reader koupit. Aktuální verze PRS-505 se od původní PRS-500 liší designem, o něco rychlejším a kontrastnějším displayem (údajně), podporou mass-storage. Super. Naneštěstí se jej zatím nepovedlo hacknout, takže nám v něm chybí české fonty! Snad se to brzy změní. Očekává se, že Sony vydá nový firmware, mj. s lepší podporou PDF, a pak se v něm budeme moct konečně šťourat i my. Do té doby nám nezbývá než embedovat fonty přímo do LRF přes BookDesigner. Teda možná kecám, s mou 500 to totiž nepotřebuji :-)

Tak si říkám, jestli neuvážit koupi starší, osvědčené verze. Nová 505 stojí $300, nová 500 se teď v obchodech prodávala za $200, ale čekám, že ji už neseženete. A co to zkusit s novým či použitým kouskem přes eBay? Tam by to šlo i kolem $100....

Lidi, pište své poznatky s Readerem ostatním, třeba sem do komentáře. Určitě to ocení. Nebo co založit český thread na MobileReadu? Mimochodem, ve čtvrtek jsem v metru poprvé zahlíd dalšího člověka s Readerem. Měl stříbrnou 505. Akorát jsem vystupoval a byl jsem v takovém šoku, že než jsem se z něj vzpamatoval, stál jsem venku a metro odjíždělo. Škoda.

O čtečkách elektronických knih se teď mluví o dost víc než dřív, hlavně díky uvedení Kindlu od Amazonu. Oproti našemu Readeru má wifi připojení, takže si můžete kupovat knížky přímo z něj. Jen ten design se moc nepovedl ;-) . Komentář k němu měl i šéf Applu, Steve Jobs:

"It doesn't matter how good or bad the product is, the fact is that people don't read anymore... The whole conception is flawed at the top because people don't read anymore."

Takže pokud jste dočetli až sem, jste patrně členy vymírajícího druhu...

Sony Reader – Národní knihovna v kapse

Jo, mám rád elektronické vychytávky. Gadgety. To je vcelku běžné. Právě před rokem jsem si jeden gadget, v Čechách málo známý, pořídil. Jmenuje se Sony Reader. Je úžasný. I po roce jsem z něj stále nadšený. Teď jsem ho na pár týdnů půjčil, a tak moc mi chybí, že jsem se rozhodl o něm aspoň napsat a pokusit se vám ho představit. Když už jsem si založil blog... ;-)

Stručně řečeno, Reader, celým jménem Sony PRS-500 (Portable Reader System), je čtečka elektronických knížek. Nic víc. No dobrá, umí také přehrávat MP3 a prohlížet obrázky, ale to už dnes dokáže snad i lednička. Reader je na čtení knih. Pokud nečtete knížky, měli byste na tomto místě skončit, tento příspěvek není pro vás.

Elektronické knížky? Proč?

… Tato otázka jistě mnohé napadne. Přece od poloviny 15. století máme ty staré dobré papírové... Trendem dneška je však mít všechny informace v digitální podobě, nejlépe online. To má jistě smysl i u knih. Třeba v těch odborných můžeme snadno vyhledávat. Noviny (zpravodajství) online jsou dnes samozřejmost. S beletrií v elektronické podobě je to složitější. Kamenem úrazu je čtení. Snad nikdo se nevydrží dívat na monitor počítače a nechat se unášet příběhem, když musí sedět na kancelářské židli a po chvíli mu oči pálí z toho bílého pozadí (pozn. dle výzkumů je text na černém pozadí ještě daleko horší).

S klasickou papírovou knížkou se pohodlně uvelebíte v křesle, v posteli a je to. Čtete-li ale více, potřebujete neustálý přísun nových knih. Pokud si je kupujete, narazíte na problém „kam s nimi?“ A nepřišlo vám někdy líto, kolik papíru (stromů) padlo, abyste si knížky jednou přečetli a pak založili? Já obvykle jednu knihu dvakrát nečtu a přitom je nedokážu vyhodit. V tomto ohledu je nejlepší knížky půjčovat a půjčovat si je, za cenu drobných organizačních problémů (cestování, limitovaná nabídka i doba výpůjčky). A musíte dávat pozor, abyste knížku nepomačkali, nepotrhali, když ji po cestě autobusem či vlakem lovíte z tašky.

Tímto děkuji všem kamarádkám a kamarádům, se kterými si papírové knížky doteď půjčujeme. Dík, moc si toho vážím.

Knihu v elektronické podobě seženete či koupíte na Internetu. I takové, co v češtině nikdy nevyšly a nevyjdou. Knihy po 80 letech ztratí nárok na autorské honoráře, takže je můžete mít zdarma legálně (projekt Gutenberg). Populární je v tomto ohledu Arthur Conan Doyle s příběhy Sherlocka Holmese. Co tedy dělat, když ji máte a chcete ji přečíst? Můžete ji (neekologicky) vytisknout a získat neforemný balík kancelářského papíru. Někteří odvážlivci čtou knihy na svých nadupaných mobilech a PDA s malinkými obrazovkami, a tvrdí, jak je to skvělé. Naštěstí pro jejich oči jim po dvou hodinách dojdou baterky :-)

Reader to řeší

Sony Reader je sice takový malý počítač, ale má unikátní display. Používá technologii elektronického inkoustu a výsledkem je to, že text je zobrazen v podobné kvalitě, jako by byl vytištěný na papíře. Nic na vás aktivně nesvítí, je vidět stejně dobře ze všech úhlů (oproti displayům na mobilech, ap). Navíc, když se text vykreslí, už tak zůstane, není potřeba energie k jeho udržení. Proto se výdrž udává v počtu otočení stran a u Readeru je to neskutečných 7500 stran. Obrazovka je přitom srovnatelně velká s malou knihou. Velikost textu si můžete zvětšit, takže tolik nenamáháte oči. Po takové úpravě má elektronická kniha často přes 1000 stran. Ale to přece nevadí, Reader je stále stejně tenký a můžete jej nosit stále při sobě. Vejdou se do něj klidně i stovky knih, které si můžete odvézt na dlouhou dovolenou.

Když s někým o Readeru mluvím, vždy ještě uvádím následující situaci. Jezdím každý den hodinu do práce a hodinu z práce a potřebuji při tom nějak zaměstnat mysl. Ne vždy se v autobuse MHD vyskytne pohled na nějakou atraktivní osobu opačného pohlaví, takže si čtu. Reader už čeká na stránce, kde jsem skončil. Můžu ho držet v jedné ruce, jedním jejím prstem otáčet i stránky, takže se druhá ruka může chytit nějaké tyče. Dá se tak pohodlně číst i ve stoje, a důchodci jsou happy (sedí). Už žádné obracení stránek nosem nebo jen v zastávkách.

Reader není zdaleka první zařízení na čtení elektronických knih ani první s touto technologií (viz Librie, iLiad), ale je snad první, který je otevřený. Můžete si do něj ze svého počítače nahrát cokoli si přejete (v pdf, txt, doc, rtf). Dřív jste třeba byli odkázáni jen na kupování knih z e-shopu výrobce.

Pokud už si knihu koupíte, v elektronické podobě stojí méně než papírová, takže také podstatné plus. Díky tomu se může Reader vyplatit i finančně. Mimochodem, Sony má pro kupované knihy vlastní formát, takže si koupenou knížku přečtete vážně jen vy, plus ještě jeden majitel Readeru, který s vámi může sdílet účet u Sony. Nebo musíte půjčovat váš Reader :-)

Mínusy by se také našly

Jedním z hlavních mínusů je právě ona technologie elektronického papíru. Je ještě v počátcích, takže čas, který Reader potřebuje k překreslení stránky, se počítá v sekundách. Na to se dá ale zvyknout, prostě automaticky při čtení mačkáte klávesu na otočení stránky o něco dříve. Po pár kapitolách jsem to už nevnímal. Díky této technologii také na Readeru nejde vyhledávat v textu, bylo by to neskutečně zdlouhavé. My ale Reader chceme na čtení beletrie, ne? Tam se žádný text nehledá. Začneme na první stránce, skončíme na poslední. Přiznávám, že oproti papíru má obrazovka menší kontrast. Prostě bílá není úplně bílá. Naštěstí se na tom stále pracuje, takže tyto uvedené nepříjemnosti postupně vymizí, v novém modelu Readeru (PRS-505) jsou už o něco lepší.

Stejně jako papírovou knihu nemůžete číst potmě, je tomu tak i s Readerem. Musíte mít nějaký zdroj světla. Ještě mě napadá jednou mínus oproti papírové knize: přeci jen můžou dojít baterky. V reálném provozu sice vydrží tak 3000 stran, takže se může stát, že na baterie zapomenete. Naštěstí k nápravě stačí standardní USB kabel a jakýkoli počítač.

Mínusem také je, že u nás se pro Reader těžko shánějí české knihy. Viz další odstavec.

Reader v Čechách

I když je výrobcem celosvětový gigant Sony, je Reader dostupný jen v USA. Zatím. Už je ohlášena Kanada a jsou zprávy i z Británie. Předchůdce Readeru byl jen v Japonsku a také tam skončil, právě díky omezení na nutnost kupování knih skrz Sony. Reader začíná v Americe, a stal se velmi populární. Sony bylo překvapeno zájmem a pokud jste ho chtěli, museli jste aspoň měsíc čekat v pořadníku. Já si Reader koupil od amerických podnikavců v aukci na eBay, jinak to nešlo. Dnes si v Evropan může Reader koupit přes některé americké e-shopy. Oficiálně od Sony to stále nejde.

My v Čechách máme ještě další problém. Tím je náš jazyk. Reader je dělán pro americký trh, a Sony z jinak nepochopitelného důvodu do výbavy Readeru nezařadilo české fonty. Ještě jsem nenapsal, že kolem Readeru vyrostla velká Internetová komunita. A tak se podařilo najít způsob, jak do Readeru fonty pro češtinu i jiné jazyky nahrát (zlaté ruské mozky). Sony v novém firmwaru sice tuto cestu znemožnilo, našla se však nová, ještě daleko snazší. A díky ní můžete do svého Readeru dostat ještě spousty dalších vychytávek, které pro něj udělali fanoušci.

Další kapitolou je kupování elektronických knih. S českými knihami dosud žádné obchody nejsou, čímž rozhodně nechci tvrdit, že českou beletrii na Internetu neseženete. Sony má svůj obchod, kde se dají sehnat jen Americké tituly. To je pochopitelné, když je Reader oficiálně jen v Americe. Chápu, že Sony musí jednat a uzavírat smlouvy s vydavateli. A chce na tom vydělat. Naneštěstí se také stane, že na Amazonu je kniha jako paperback levnější než její elektronické dvojče v Soňáckém Connect Store.

Budoucnost elektronických knih aneb co na to Národní knihovna

Aktuálně se hodně mluví o stavbě nové budovy Národní knihovny na Letné. Vyhrál odvážný projekt Jana Kaplického. Projekt se mi líbí, bylo by skvělé mít v Praze tak jedinečný kus architektury. Je mi ale trochu líto, že by měl prioritně sloužit, s prominutím, jako sklad knih, ve kterém opět za nějakou dobu dojde místo. Zákon ukládá Národní knihovně povinnost archivovat každý titul, který v Čechách vyjde. OK, ale proč nutně v papírové podobě? Už teď je v onom zákoně navíc povinnost všech vydavatelů poskytovat díla i v elektronické podobě, takže s dostupností by problém nebyl. S trochou nadsázky, proč raději za ty peníze nedat každému Čechovi jeden Reader a pečlivě ošetřit a zabezpečit postup při poskytování autorských děl? Pro státní rozpočet by to vyšlo na stejné peníze.

I kdyby to tak nedopadlo, což je hodně pravděpodobné :-), měl bych spoustu podnikatelských nápadů, jak elektronické knížky víc otevřít běžným lidem. Odvázat je od potřeby být u počítače. Třeba na stáncích se můžou prodávat noviny v elektronické podobě, které si pak lidé můžou číst po cestě do práce tak, jak to dělají teď s těmi papírovými.

Snad půjde budoucnost tímto směrem. Sony to totiž se svým Readerem bude mít těžké. Už se na jeho místo chystají další konkurenční zařízení na bázi elektronického inkoustu, třeba zajímavý francouzský Cybook. Což je pro nás i pro elektronické knihy jen dobře.

Čeští fanoušci Readeru

Pokud jsem ve vás vzbudil pro Reader nadšení, jsem rád, protože přesně to bylo záměrem tohoto příspěvku :-) . Neváhejte a obraťte se na mě s jakýmikoli otázkami. Pokusím se vám poradit, kde si Reader od nás objednat, jak do něj dostat češtinu. Cokoli. Není někde české fanouškovské fórum o Readeru?