Volby 2017 v ČR s jinými parametry volebního systému

Po minulých volbách před 4 roky jsem psal podobný článek, který zkoumal, jak změna formule pro přepočítávání hlasů na poslanecké mandáty spolu s počtem volebních obvodů ovlivní při stejném hlasování občanů výsledné složení Sněmovny.

Nyní, po volbách v roce 2017, se zaměřím na předvolební koalice a celkový počet mandátů. Nejprve si ale připomeňme výsledky voleb.

Strana	% hlasů	Mandáty	% mandátů
ANO ODS Piráti SPD KSČM ČSSD KDU-ČSL TOP 09 STAN	29,64 11,32 10,79 10,64 7,76 7,27 5,80 5,31 5,17	78 25 22 22 15 15 10 7 6	39,0 12,5 11,0 11,0 7,5 7,5 5,0 3,5 3,0

Menší počet poslanců

Andrej Babiš (ANO) navrhoval snížit počet poslanců z 200 na 101. Tomio Okamura (SPD) po volbách prohlásil, že by počet snížil dokonce na 81. Pokud by zůstalo zachováno současných 14 volebních obvodů i metoda přepočtu hlasů na mandáty, výsledky by byly následující:

Strana	% hlasů	101 mandátů	% mand.	81 mandátů	% mand.
ANO ODS Piráti SPD KSČM ČSSD KDU-ČSL TOP 09 STAN	29,64 11,32 10,79 10,64 7,76 7,27 5,80 5,31 5,17	45 15 12 13 5 4 2 3 2	44,55 14,85 11,88 12,87 4,95 3,96 1,98 2,97 1,98	37 11 11 9 4 3 2 2 2	45,68 13,58 13,58 11,11 4,94 3,70 2,47 2,47 2,47

Dle očekávání je vidět, že snížení počtu mandátů nahrává velkým stranám. Tou bylo v volbách 2017 jen ANO a jeho zisky jsou znatelné. Menší strany by obdržely asi jen (procentuálně) polovinu mandátů. V případě Sněmovny s 81 poslanci by tak ANO stačilo získat podporu KSČM a mělo by těsnou většinu.

Vliv předvolebních koalic

Vzhledem k tomu, že se ve volbách dostaly menší středo-pravicové strany do Sněmovny jen těsně, mluvilo se o tom, že kdyby bývaly uzavřely koalici či kandidovaly jako jedna strana, ušetřily by si riziko, že se některá z nich do parlamentu nedostane. Díky metodě přepočtu by také při stejných procentech získaly více mandátů.

Zkusíme se podívat na variantu KDU-ČSL + STAN, které předvolební koalici plánovaly, ale nakonec se zalekly 10% volební klauzule. Dále si zkusíme koalici KDU-ČSL + STAN + TOP 09, které mají v zásadě podobný program a soupeří tak o stejného voliče.

Počty hlasů pro koalici jsem získal jako součet hlasů pro jednotlivé strany. V reálu by asi bylo jinak, někteří voliči by takovému spojenectví fandili více a dali mu přednost například před ODS či Piráty, jiné voliče by naopak přítomnost dalších stran na kandidátce odradila.

Strana	% hlasů	Mandáty	% mand.
ANO ODS KDU-ČSL + STAN Piráti SPD KSČM ČSSD TOP 09	29,64 11,32 10,97 10,79 10,64 7,76 7,27 5,31	75 23 22 22 22 15 15 6	37,5 11,5 11,0 11,0 11,0 7,5 7,5 3,0

Strana	% hlasů	Mandáty	% mand.
ANO KDU-ČSL + STAN + TOP 09 ODS Piráti SPD KSČM ČSSD	29,64 16,28 11,32 10,79 10,64 7,76 7,27	70 37 22 21 21 15 14	35,0 18,5 11,0 10,5 10,5 7,5 7,0

Připomeňme, že samostatně získaly ony tři strany celkem 23 mandátů a vítězné ANO 78. Rozdíl je tedy patrný a díky přepočtu hlasů na mandáty pomocí d'Hondtovy metody je to právě ANO, které by mandáty ztratilo.

Vlastní výpočty byly provedeny v mé aplikaci Electoral Sim pro iPad, jejíž funkčnost je popsaná zde. Nová verze s daty z voleb 2017 bude dostupná během několika dní.
 

Doplnění 30.10.2017: Volby starým systémem

Několikrát jsem četl, že starý volební systém, který v Česku platil do změny v době opoziční smlouvy ODS a ČSSD, by byl spravedlivější. Do voleb v roce 1998 se pro přepočet hlasů používala metoda Hagenbach-Bischoff, která větším stranám oproti D'Hondtově metodě nahrává jen mírně.

V následující tabulce je tedy srovnání současného systému (vlevo) s tím starým (vpravo).

Strana	% hlasů	D'Hondt		Hagenbach-Bischoff
		Mandáty	% mand.	Mandáty	Rozdíl	% mand.
ANO ODS Piráti SPD KSČM ČSSD KDU-ČSL TOP 09 STAN	29,64 11,32 10,79 10,64 7,76 7,27 5,80 5,31 5,17	78 25 22 22 15 15 10 7 6	39,0 12,5 11,0 11,0 7,5 7,5 5,0 3,5 3,0	66 24 24 23 16 15 12 10 10	-12 -1 +2 +1 +1 0 +2 +3 +4	33,0 12,0 12,0 11,5 8,0 7,5 6,0 5,0 5,0

Nová verze aplikace s daty z voleb 2017 je již k dispozici na App Store.

Volby 2013 v ČR s pozměněnými parametry volebního systému

Politické strany si často stěžují na volební systémy. Ty malé by si přály co nejvíce spravedlivý proporční systém, ty momentálně silnější by chtěly, aby jim přiděloval mandátů více, a mohly pak sestavit vládu samy či jen s jedním dalším partnerem v koalici. Pro politické strany totiž není nejdůležitější, kolik procent hlasů od voličů obdržely, ale kolik mandátů za ně získají. V tomto článku jsem se pokusil vybrat několik variant parametrů poměrného volebního systému a aplikovat je na výsledek předčasných parlamentních voleb v České republice v říjnu 2013.

Vstupní data a jejich zpracování

Pro svou analýzu jsem použil oficiální výsledky voleb uveřejněné na volebním serveru Českého statistického úřadu, konkrétně tabulku s údaji za jednotlivé volební obvody dostupnou zde. Vlastní výpočty byly provedeny v mé aplikaci Electoral Sim pro iPad, jejíž funkčnost je popsaná zde a která byla naprogramovaná podle platné legislativy. Korektně vypočítá, kolik mandátů má být přiděleno ve volebních obvodech (krajích), a v každém z nich provede přepočet počtu hlasů získaných stranami na mandáty. Kontrolou správnosti algoritmu snad může být to, že mi výsledky voleb od roku 1998 až po 2013 vyšly stejně jako ty oficiální.

Volební systém používaný pro volby do Poslanecké sněmovny ČR

V následujícím textu budu jako laik trochu zjednodušovat, omlouvám se tímto za ne úplně přesná tvrzení, která jsou pro tento text možná správná, ale v teorii by platit nemusela.

Česká republika je rozdělena do 14 volebních obvodů, shodných s kraji. Počet poslaneckých mandátů rozdělovaných v každém z krajů záleží na počtu odevzdaných hlasů v těchto krajích. Kdyby například v 10 krajích nepřišel žádný volič, rozdělilo by se 200 mandátů jen ve 4 zbývajících krajích. V praxi tento systém v obvodech s malým počtem obyvatel rozdělí mezi kandidující strany méně mandátů než ve větších krajích. Například v nejmenším, Karlovarském kraji, se v roce 2013 rozdělovalo jen 5 mandátů, zatímco v největším, Středočeském kraji, dokonce 25. Systém je v tomto ohledu poměrně disproporční. V některých jiných státech jsou hranice volebních obvodů upravovány tak, aby byly obvody přibližně stejně velké.

Pro přepočet hlasů na mandáty se používá D'Hondtova metoda. Celkový prezentovaný výsledek je pak součet mandátů z jednotlivých volebních obvodů. Jak známo, mnou analyzované volby dopadly takto:

Strana	% hlasů	Mandáty	% mandátů
ČSSD ANO KSČM TOP 09 ODS Úsvit KDU-ČSL	20,45 18,65 14,91 11,99 7,72 6,88 6,78	50 47 33 26 16 14 14	25,0 23,5 16,5 13,0 8,0 7,0 7,0

Poměrnější výsledky

Své porovnání začnu změnou formule pro přepočet hlasů na mandáty. Místo D'Hondtovy metody použijeme kvóty Hareovu a Hagenbach-Bischoffovu. Ta první je matematicky přesně poměrná, ale kvůli potřebě celočíselných výsledků (počet mandátů) je třeba rozdělit zbytek mandátů ještě v tzv. druhém skrutiniu. Druhá metoda je jí podobná, mírně nahrává větším stranám a byla používaná v ČR do voleb v roce 1998.

Strana	% hlasů	Hare			Hagenbach-Bischoff
		Mandáty	Rozdíl	% mand.	Mandáty	Rozdíl	% mand.
ČSSD ANO KSČM TOP 09 ODS Úsvit KDU-ČSL	20,45 18,65 14,91 11,99 7,72 6,88 6,78	47 42 34 28 18 16 15	-3 -5 +1 +2 +2 +2 +1	23,5 21,0 17,0 14,0 9,0 8,0 7,5	48 44 34 28 17 15 14	-2 -3 +1 +2 +1 +1 0	24,0 22,0 17,0 14,0 8,5 7,5 7,0

Sloupec s procenty mandátů nám může napovědět, jak moc je systém poměrný. V ideálním stavu by se hodnoty z něj měly blížit hodnotám ze sloupce s procenty hlasů. Raději ještě upozorním, že vstupní data jsou stále stejná. Změna by byla jen ve volebním zákoně, tedy v matematice přepočtu. V případě Hareho metody by teoretická vládní koalice ČSSD, ANO a KDU-ČSL měla celkem 104 mandátů.

Méně poměrné výsledky

Následující formule přepočtu hlasů na mandáty jsou principiálně stejné jako používaný D'Hondt, liší se jen koeficienty pro dělitele. Zatímco D'Hondt má dělitele 1, 2, 3, 4, 5, atd., metoda Imperiali začíná dvojkou, tedy 2, 3, 4, 5, 6, atd., a více zvýhodňuje velké strany. Jako další formuli jsem vybral upraveného D'Hondta, který začíná dělitelem 1,42 (tzv. "koeficient Koudelka").

Strana	% hlasů	Imperiali			D'Hondt - upravený
		Mandáty	Rozdíl	% mand.	Mandáty	Rozdíl	% mand.
ČSSD ANO KSČM TOP 09 ODS Úsvit KDU-ČSL	20,45 18,65 14,91 11,99 7,72 6,88 6,78	52 46 32 26 16 14 14	+2 -1 -1 0 0 0 0	26,0 23,0 16,0 13,0 8,0 7,0 7,0	54 50 37 27 12 9 11	+4 +3 +4 +1 -4 -5 -3	27,0 25,0 18,5 13,5 6,0 4,5 5,5

S upravenou D'Hondtovou metodou by tak mohla vzniknout jen dvoučlenná vládní koalice ČSSD a ANO.

Extrémní případy

Ještě jsme nezkoušeli měnit počet volebních obvodů. Jejich větší počet teoreticky opět nahrává větším stranám a generuje více disproporční výsledky. Naopak nejspravedlivějším volebním systémem by v tomto ohledu měl být systém s jedním volebním obvodem, tedy v našem případě bez rozdělení na kraje. Kdybychom k němu přidali ještě Hareovu kvótu, dostaneme nejpoměrnější výsledky.

Na druhou stranu, pokud stát rozdělíme na 35 volebních obvodů, jak bylo navrhováno ve volební reformě z doby tzv. Opoziční smlouvy, v každém obvodě se bude rozdělovat velmi malý počet mandátů, a na malé strany se prostě "nemusí dostat", navíc, pokud jako formuli použijeme upravenou D'Hondtovu metodu, jak bude patrné v následující tabulce. Tuto reformu odmítl Ústavní soud jako příliš se odchylující od principu poměrnosti zakotveného v Ústavě.

Viz Wikipedia: Změna systému přidělování mandátů do PS PČR v roce 2000

Poznámka: při modelování tohoto posledního případu jsem zjednodušil vstupní data tak, že v každém volebním obvodě získaly kandidující strany stejná procenta hlasů jako v celé republice. Správně by se měly zisky hlasů z jednotlivých malých okrsků sečíst podle nového rozdělení, ale toto není v mých silách. Správný výsledek se tedy bude od mnou vypočítaného lišit. Velikost volebních obvodů je však zpracována relativně přesně.

Strana	% hlasů	Hare, 1 obvod			D'Hondt - upr., 35 obvodů
		Mandáty	Rozdíl	% mand.	Mandáty	Rozdíl	% mand.
ČSSD ANO KSČM TOP 09 ODS Úsvit KDU-ČSL	20,45 18,65 14,91 11,99 7,72 6,88 6,78	47 43 34 27 18 16 15	-3 -4 +1 +1 +2 +2 +1	23,5 21,5 17,0 13,5 9,0 8,0 7,5	73 70 40 17 0 0 0	+23 +23 +7 -9 -16 -14 -14	36,5 35,0 20,0 8,5 0,0 0,0 0,0

Zde vidíme, že v posledním případě by v Poslanecké sněmovně vznikla levicová většina ČSSD s KSČM, ačkoli dohromady získala od voličů jen asi třetinu hlasů. Zajímavé také je, že výsledky pro Hareovu kvótu s jedním volebním obvodem vyšly o trošičku více disproporční než v případě 14 obvodů.

Závěr

Mým cílem nebylo hodnotit uvedené varianty. Chtěl jsem jen poukázat na to, jak volební matematika může při stejném výsledku voleb ovlivnit zastoupení politických stran a hnutí ve sněmovně, což je v důsledku důležitější, než kolik procent hlasů strany získají.

Somálsko: Balkán v Africe

Ani já nemůžu uvěřit, jaké téma má můj další post. Není v tom e-Ink, není v tom králík, ale politika. Jak pořád strkám nos do cizích věcí, nabídl jsem kamarádce, že udělám základní fact-checking ohledně její práce do školy. To jsem ještě netušil, jak úžasně zajímavé to téma bude. Pokusím se o pár věcí podělit.

Somálsko

Ještě před týdnem pro mě bylo Somálsko zemí tam na rohu Afriky, kde pořád probíhají boje, lidé cestují na prázdniny faxem :D a piráti unášejí obchodní lodě i jachty. Po bližším zkoumání na Wikipedii jsem zjistil, že tam přitom jsou územní celky, kde je vcelku klid, lidé se tam snaží o demokracii a chtějí větší či menší nezávislost na tom Somálsku, které známe ze zpráv. Ale nebyli by to asi Somálci, kdyby i "ti hodní" mezi sebou občas nepozvedli zbraně.

Historický přehled

Somálsko je osídleno už tisíce let. Až do roku 1884 to byla relativně klidná oblast několika sultanátů. Území pak ale dobyli Francouzi, Britové a Italové a rozdělili si Somálsko mezi sebou. Francouzi získali to, co se teď nazývá Džibutsko. Britové vyhlásili protektorát na severu, Italové zabrali celé východní pobřeží. Během WWII se to trochu promíchalo, ale nakonec vše zůstalo při starém a došlo až k "obligátnímu" získání nezávislosti. Britský Somaliland se osamostatnil 26.6.1960, a o pár dní později, 1.7., se spojil se zbytkem území a vytvořili Somálsko, jak ho známe dnes. Dalším klíčovým momentem byl puč provedený generálem Saidem Barrem koncem roku 1969. Diktátorem byl až do roku 1991. Během té doby byl podporován USA kvůli strategické poloze Somálska a také protože sousední Etiopie se shlédla v Sovětském svazu.

Na začátku 90. let se sovětské impérium rozpadlo, Amerika podporu stáhla a zemi zachvátily krvavé boje. Největší odpor byl už od počátku na severu, kde v roce 1991 po vítězství nad Barreho silami vyhlásil nezávislost stát Somaliland. Na jihu boje pokračovaly ještě několik let a zemi zachvátila humanitární krize. Z té doby pocházejí i zmíněné vtipy. Svět poslal pomoc, ale tu místní vůdci měnili za zbraně s okolními státy, proto OSN vyslalo do země vojenskou ochranu, která měla navíc i pomoci upevnit pozici tamější vládě. Vše se ale zvrtlo po jedné operaci, kdy Američané zaútočili na dům v hlavním městě Mogadishu, ve kterém schůzovali klanoví stařešinové a přes 70 jich zabili. Jindy znepřátelené klany se spojily a zaútočily na Americké síly, což vyústilo v sestřelení dvou vrtulníků Black Hawk. O této akci by měl být i film Černý jestřáb sestřelen (2001, režie Ridley Scott, asi si ho brzo seženu). 18 Američanů (a přes 1000 Somálců) zemřelo. Cizinci se stáhli a už tu o nich neuslyšíte.

Republiku by od roku 1991 měla řídit Přechodná federální vláda (TFG - Transitional Federal Government). Té se však od počátku nepodařilo získat dostatečnou autoritu a v jižní části země dodnes, s kontroverzní podporou tradičního sousedního rivala - Etiopie, neúspěšně bojuje s Islamisty, kteří chtějí v Somálsku vytvořit islámský stát. To vše je ale relativně známé, pojďme se proto podívat na sever.

Klidný sever

Vůbec jsem netušil, že na severu existuje už od roku 1991 nezávislý Somaliland (na mapě jako SL). Navazuje na koloniální Britský Somaliland, na těch pár dní samostatnosti v roce 1960 a nárokuje si i celé bývalé britské území. Na rozloze 2x větší než Česká republika žije 3,5 mil. obyvatel. Problém je v tom, že jej jako stát dosud nikdo neuznal. Vyvíjí u sebe demokracii, má parlament i prezidenta. Nejcennější na tom je, že to vše bez jakéhokoli zásahu zvenčí.

"Mezinárodní společenství nás opustilo," cituje americký list Christian Science Monitor naříkajícího místního novináře. "Amerika mluví o podpoře demokracie, ale všechno je podřízeno boji proti terorismu. Náš úspěch je zastíněn americkými strategickými zájmy v Somálsku," dodává.

Dalším velkým státem v severní části je Puntland (na mapě PL). Jméno vychází se staroegyptského Land of Punt - "land of god". Byl vyhlášen v roce 1998 jako autonomní stát, a na rozdíl od Somalilandu se odtrhnout nechce. Mezinárodní uznání také dosud nezískal. Do Puntlandu proudí množství uprchlíků z jihu. Z města Bosaso (fotky zde) úplně severu se během občanské války stalo vůbec největší Somálské město s více než 500.000 obyvatel, když před válkou jich mělo jen 50.000. Bosaso tak má vlastní televizní stanici a Italská firma (díky koloniální minulosti?) tam buduje mezinárodní letiště.

I Puntland má svůj parlament. Mám ale dojem, že v něm zasedají zástupci jednotlivých klanů. V Somalilandu je spodní komora parlamentu volena lidmi, vybírajícími si z více politických stran. Prezident je v obou státech volen parlamentem. Politika je v Puntlandu více propojená se zbytkem Somálska, jeden z bývalých prezidentů Puntlandu se stal Somálským prezidentem (tedy v rámci TFG) od roku 2004 až do 29. prosince 2008, kdy kvůli třenicím s vládou rezignoval a vrátil se zpět do Puntlandu, kde 3.1.2009 zahajoval zasedání parlamentu (všimněte si plastových židliček v zasedací síni).

Neklidný sever

K ideálnímu stavu je však daleko, jde o území. Somaliland si nárokuje celé bývalé britské území, několik okresů na východě je však kmenově blíž k Puntlandu a i za Barrovy diktatury v nich měl Puntland větší vliv. V roce 2003 tato území Puntland obsadil i vojensky. Od začátku roku 2007 však na tomto území docházelo k demonstracím pro- i proti- Somalilandským, i kvůli vnitropolitickým sporům v Puntlandu. V červnu vyhlásil v severní části nezávislost nový stát Maakhir, jehož existenci neuznává už vůbec nikdo, už vůbec ne sousedé. Zbytek okresů se inspiroval a v roce 2008 utvořil Northland State.

V říjnu 2007 došlo dokonce k vojenské roztržce, kdy Somalilandská armáda napadla a dobyla hlavní město jednoho ze sporných okresů a vliv si tam udržela dodnes. Když tedy sečteme nárokovanou rozlohu všech států v Somálsku, výrazně překročíme 100% celkové rozlohy :-)

Ekonomické perličky

Je otázka, jestli za tím vším máme hledat jen klanové rozdíly. Náboženství je v celém Somálsku jednotné (sunnitský islám). Pojďme se podívat na některé ekonomické zajímavosti.

V celém regionu jsou největším trhákem hospodářská zvířata a výrobky z nich (kůže, kožešina). V Somalilandu tvoří páteř ekonomiky. Chovají tam 24 mil. kusů (7 ks na 1 obyvatele) a vyváží ročně cca 3 mil. kusů zvířat, nejvíce ovcí, do zemí středního východu. V Puntlandu tvoří hospodářská zvířata 80% exportu, 40% HDP. Řekl bych, že v období finanční krize je ekonomika postavená na dobytku daleko odolnější než ta výrobě aut ;-)

Somálsko má dlouhé pobřeží, takže rybářství a pirátství jsou logicky dalšími způsoby obživy. Některé noviny obviňují Puntlandské špičky z konexí na piráty, vláda však tato nařčení odmítá.

Drtivá většina rozpočtu zemí jde na zbrojení. Oporu armád tvoří obrněné džípy, oproti sousední Etiopii vybavené i letectvem (vrtulníky Sovětské výroby) mají co dohánět. Důchody nejsou velký problém, když 70% obyvatel má do 30 let.

Australská klika

Co mě ale zaujalo, je vliv Austrálie na dění v Puntlandu. Jeden z nedávných prezidentů získal v Melbourne doktorát. Byl několikrát žádán, aby se vrátil a ujal vlády. Stalo se (v roce 2006?). Ještě jsem nezmínil, že na severu Somálska se nachází zatím nevyužité zásoby ropy. Jedny z nejslibnějších na světě. A právě tento prezident přivedl do Puntlandu australskou těžařskou společnost Range Resources, která na území provedla základní výzkum. Puntlandská vláda pak této a kanadské firmě Canmex Minerals (nyní Africa Oil Corp.) prodala exkluzivní práva průzkum a těžbu, a to i na sporných územích, která si nárokují i Somaliland a Maakhir a pořádně je tak naštvala.

Mezinárodní uznání

Somaliland je tedy jediným státem snažícím se o úplnou nezávislost. Má i vlastní měnu (Somalilandský šilink), která nemá žádný oficiální směnný kurz. Mezinárodní společenství existenci státu ignoruje, bojí se následného možného rozdrobení Somálska po vzoru Balkánu. Sousední Etiopie, která po odtržení Eritrey přišla o přístup k moři, získala dohodu na využívání Somalilandského přístavu Berbera pro svůj zahraniční obchod. Přesto i ona stále uznává Somálsko jako celek.

Somaliland svou budoucnost vidí jako člen Commonwealthu. Jsem zvědavý, jak se to vyvine. Přijde mi, že Somálsko je jednou z nejbouřlivějších a nejnestabilnějších oblastí na světě, přitom se o něm skoro nepíše. Cestovatelé navštěvují přírodní parky v Ugandě a Keni, svět má legraci z milionové inflace v Zimbabwe. Doufám, že tento příspěvek vzbudí zájem o Somálsko i v několika z vás :-)