Volby 2017 v ČR s jinými parametry volebního systému

Po minulých volbách před 4 roky jsem psal podobný článek, který zkoumal, jak změna formule pro přepočítávání hlasů na poslanecké mandáty spolu s počtem volebních obvodů ovlivní při stejném hlasování občanů výsledné složení Sněmovny.

Nyní, po volbách v roce 2017, se zaměřím na předvolební koalice a celkový počet mandátů. Nejprve si ale připomeňme výsledky voleb.

Strana	% hlasů	Mandáty	% mandátů
ANO ODS Piráti SPD KSČM ČSSD KDU-ČSL TOP 09 STAN	29,64 11,32 10,79 10,64 7,76 7,27 5,80 5,31 5,17	78 25 22 22 15 15 10 7 6	39,0 12,5 11,0 11,0 7,5 7,5 5,0 3,5 3,0

Menší počet poslanců

Andrej Babiš (ANO) navrhoval snížit počet poslanců z 200 na 101. Tomio Okamura (SPD) po volbách prohlásil, že by počet snížil dokonce na 81. Pokud by zůstalo zachováno současných 14 volebních obvodů i metoda přepočtu hlasů na mandáty, výsledky by byly následující:

Strana	% hlasů	101 mandátů	% mand.	81 mandátů	% mand.
ANO ODS Piráti SPD KSČM ČSSD KDU-ČSL TOP 09 STAN	29,64 11,32 10,79 10,64 7,76 7,27 5,80 5,31 5,17	45 15 12 13 5 4 2 3 2	44,55 14,85 11,88 12,87 4,95 3,96 1,98 2,97 1,98	37 11 11 9 4 3 2 2 2	45,68 13,58 13,58 11,11 4,94 3,70 2,47 2,47 2,47

Dle očekávání je vidět, že snížení počtu mandátů nahrává velkým stranám. Tou bylo v volbách 2017 jen ANO a jeho zisky jsou znatelné. Menší strany by obdržely asi jen (procentuálně) polovinu mandátů. V případě Sněmovny s 81 poslanci by tak ANO stačilo získat podporu KSČM a mělo by těsnou většinu.

Vliv předvolebních koalic

Vzhledem k tomu, že se ve volbách dostaly menší středo-pravicové strany do Sněmovny jen těsně, mluvilo se o tom, že kdyby bývaly uzavřely koalici či kandidovaly jako jedna strana, ušetřily by si riziko, že se některá z nich do parlamentu nedostane. Díky metodě přepočtu by také při stejných procentech získaly více mandátů.

Zkusíme se podívat na variantu KDU-ČSL + STAN, které předvolební koalici plánovaly, ale nakonec se zalekly 10% volební klauzule. Dále si zkusíme koalici KDU-ČSL + STAN + TOP 09, které mají v zásadě podobný program a soupeří tak o stejného voliče.

Počty hlasů pro koalici jsem získal jako součet hlasů pro jednotlivé strany. V reálu by asi bylo jinak, někteří voliči by takovému spojenectví fandili více a dali mu přednost například před ODS či Piráty, jiné voliče by naopak přítomnost dalších stran na kandidátce odradila.

Strana	% hlasů	Mandáty	% mand.
ANO ODS KDU-ČSL + STAN Piráti SPD KSČM ČSSD TOP 09	29,64 11,32 10,97 10,79 10,64 7,76 7,27 5,31	75 23 22 22 22 15 15 6	37,5 11,5 11,0 11,0 11,0 7,5 7,5 3,0

Strana	% hlasů	Mandáty	% mand.
ANO KDU-ČSL + STAN + TOP 09 ODS Piráti SPD KSČM ČSSD	29,64 16,28 11,32 10,79 10,64 7,76 7,27	70 37 22 21 21 15 14	35,0 18,5 11,0 10,5 10,5 7,5 7,0

Připomeňme, že samostatně získaly ony tři strany celkem 23 mandátů a vítězné ANO 78. Rozdíl je tedy patrný a díky přepočtu hlasů na mandáty pomocí d'Hondtovy metody je to právě ANO, které by mandáty ztratilo.

Vlastní výpočty byly provedeny v mé aplikaci Electoral Sim pro iPad, jejíž funkčnost je popsaná zde. Nová verze s daty z voleb 2017 bude dostupná během několika dní.
 

Doplnění 30.10.2017: Volby starým systémem

Několikrát jsem četl, že starý volební systém, který v Česku platil do změny v době opoziční smlouvy ODS a ČSSD, by byl spravedlivější. Do voleb v roce 1998 se pro přepočet hlasů používala metoda Hagenbach-Bischoff, která větším stranám oproti D'Hondtově metodě nahrává jen mírně.

V následující tabulce je tedy srovnání současného systému (vlevo) s tím starým (vpravo).

Strana	% hlasů	D'Hondt		Hagenbach-Bischoff
		Mandáty	% mand.	Mandáty	Rozdíl	% mand.
ANO ODS Piráti SPD KSČM ČSSD KDU-ČSL TOP 09 STAN	29,64 11,32 10,79 10,64 7,76 7,27 5,80 5,31 5,17	78 25 22 22 15 15 10 7 6	39,0 12,5 11,0 11,0 7,5 7,5 5,0 3,5 3,0	66 24 24 23 16 15 12 10 10	-12 -1 +2 +1 +1 0 +2 +3 +4	33,0 12,0 12,0 11,5 8,0 7,5 6,0 5,0 5,0

Nová verze aplikace s daty z voleb 2017 je již k dispozici na App Store.

Dřevěná lokomotiva od Timberkits

Náhodou jsem na webu narazil na dřevěné stavebnice modelů a protože jsem jako malý rád lepil modely z papíru i plastu, zatoužil jsem si zas něco zkusit vyrobit. Navíc použití dřeva se moc často nevidí a tušil jsem, že to nebude snadné zacvakávání dílků do sebe.

Pořídil jsem si model historické lokomotivy od firmy Timberkits. Je podle jedné z prvních parních lokomotiv v historii, od Roberta Stephensona, Rocket, viz Wikipedie. Jedná se o jednu z nejobtížnějších stavebnic od Timberkits, takže si člověk procvičí šikovnost a trpělivost.

Takto vypadá krabice, ve které skládačku dostanete. Uvnitř je několik pater dílků (celkem pět). Vše se lepí přiloženým lepidlem (typu Herkules) a je tam i vosk a brusný papír.

Bez návodu by to člověk nedal ani náhodou. Každý krok je podrobně popsaný. Návod je formátu A3 popsaný z obou stran se spoustou obrázků. Když se má použít nějaká osička, naštěstí je u ní v návodu i délka a poloměr.

 Hlavní ale je dělat vše s co největší přesností. Někdy díly nemají žádné zářezy, kterých se držet, tak se musíte poradit tím, co je po ruce.

Největším problémem je ale přesnost dřevěných dílků. To není jak s plastem, který se vylije do šablony. Dřevěné dílky ve stavebnici musíte před lepením vždy zkusit, jestli pasují, a celkem často i vhodně obrousit.

 Tady už je vidět nějaký progress.

Model je pohyblivý, to jsem doteď zapomněl říct, a přitom to je na něm to nejvíc úžasné. Ve výsledku se pak točí klikou, písty začnou pracovat a kola točit. Takže při lepení si člověk musí dávat pozor, aby se lepidlo nedostalo tam, kam nemá. Na obrázku centrální část po podvozkem.

Začátek práce na pohyblivém pístu. Je složen z poměrně hodně dílů, na tomto prvním obrázku už jich je 6.

Přibylo dalších 7 dílů.

A tady je jeden píst už celý (ještě přibyly další 4 díly - osičky a ukončení), tedy celkem 17 dílků. Ještě píst na druhé straně a další krok je hotový. Jen toto mi zabralo spolu s obrušováním dvou příliš tlustých os (nebo zvětšování děr?) dva večery. A zároveň je vidět, jak se celá konstrukce o 1 mm nevešla na zamýšlený podstavec, ačkoli druhá strana lícuje přesně a nikde není žádná mezera. Dřevo...

 Tady se už blížím ke konci. Zbývá posledních 20 koleček a už jen pár osiček.

 Podstavec s převodovými koly na osy předních a zadních kol.

 Když se kousky, po kterých jezdí další dílek, navoskují, snad nebudou při pohybu vrzat.

Jednou je v návodu instrukce, že se má dílek přilepit pod úhlem 135°. Nezbývá než vzít úhloměr, vyrobit si šablonu a počkat, než lepidlo uschne.

Dělal jsem na tom asi 3 měsíce a šlo by to dát i za týden, kdybych na tom makal opravdu od rána do večera. Výsledek přesný moc není, se dřevem to nezkušený člověk napoprvé asi úplně nedá, ale vše se nakonec pohybuje, jak má. Aspoň když se točí po směru hodinových ručiček :-)

Synovec (10 let) dostal k Vánocům jednodušší model, kytaristu, ale nakonec jsem mu s tím musel pomoct. Vypadají ale parádně. Nakonec ještě (cizí) video lokomotivy, kde se místo kličkou točí nějakým motorkem.

Volby 2013 v ČR s pozměněnými parametry volebního systému

Politické strany si často stěžují na volební systémy. Ty malé by si přály co nejvíce spravedlivý proporční systém, ty momentálně silnější by chtěly, aby jim přiděloval mandátů více, a mohly pak sestavit vládu samy či jen s jedním dalším partnerem v koalici. Pro politické strany totiž není nejdůležitější, kolik procent hlasů od voličů obdržely, ale kolik mandátů za ně získají. V tomto článku jsem se pokusil vybrat několik variant parametrů poměrného volebního systému a aplikovat je na výsledek předčasných parlamentních voleb v České republice v říjnu 2013.

Vstupní data a jejich zpracování

Pro svou analýzu jsem použil oficiální výsledky voleb uveřejněné na volebním serveru Českého statistického úřadu, konkrétně tabulku s údaji za jednotlivé volební obvody dostupnou zde. Vlastní výpočty byly provedeny v mé aplikaci Electoral Sim pro iPad, jejíž funkčnost je popsaná zde a která byla naprogramovaná podle platné legislativy. Korektně vypočítá, kolik mandátů má být přiděleno ve volebních obvodech (krajích), a v každém z nich provede přepočet počtu hlasů získaných stranami na mandáty. Kontrolou správnosti algoritmu snad může být to, že mi výsledky voleb od roku 1998 až po 2013 vyšly stejně jako ty oficiální.

Volební systém používaný pro volby do Poslanecké sněmovny ČR

V následujícím textu budu jako laik trochu zjednodušovat, omlouvám se tímto za ne úplně přesná tvrzení, která jsou pro tento text možná správná, ale v teorii by platit nemusela.

Česká republika je rozdělena do 14 volebních obvodů, shodných s kraji. Počet poslaneckých mandátů rozdělovaných v každém z krajů záleží na počtu odevzdaných hlasů v těchto krajích. Kdyby například v 10 krajích nepřišel žádný volič, rozdělilo by se 200 mandátů jen ve 4 zbývajících krajích. V praxi tento systém v obvodech s malým počtem obyvatel rozdělí mezi kandidující strany méně mandátů než ve větších krajích. Například v nejmenším, Karlovarském kraji, se v roce 2013 rozdělovalo jen 5 mandátů, zatímco v největším, Středočeském kraji, dokonce 25. Systém je v tomto ohledu poměrně disproporční. V některých jiných státech jsou hranice volebních obvodů upravovány tak, aby byly obvody přibližně stejně velké.

Pro přepočet hlasů na mandáty se používá D'Hondtova metoda. Celkový prezentovaný výsledek je pak součet mandátů z jednotlivých volebních obvodů. Jak známo, mnou analyzované volby dopadly takto:

Strana	% hlasů	Mandáty	% mandátů
ČSSD ANO KSČM TOP 09 ODS Úsvit KDU-ČSL	20,45 18,65 14,91 11,99 7,72 6,88 6,78	50 47 33 26 16 14 14	25,0 23,5 16,5 13,0 8,0 7,0 7,0

Poměrnější výsledky

Své porovnání začnu změnou formule pro přepočet hlasů na mandáty. Místo D'Hondtovy metody použijeme kvóty Hareovu a Hagenbach-Bischoffovu. Ta první je matematicky přesně poměrná, ale kvůli potřebě celočíselných výsledků (počet mandátů) je třeba rozdělit zbytek mandátů ještě v tzv. druhém skrutiniu. Druhá metoda je jí podobná, mírně nahrává větším stranám a byla používaná v ČR do voleb v roce 1998.

Strana	% hlasů	Hare			Hagenbach-Bischoff
		Mandáty	Rozdíl	% mand.	Mandáty	Rozdíl	% mand.
ČSSD ANO KSČM TOP 09 ODS Úsvit KDU-ČSL	20,45 18,65 14,91 11,99 7,72 6,88 6,78	47 42 34 28 18 16 15	-3 -5 +1 +2 +2 +2 +1	23,5 21,0 17,0 14,0 9,0 8,0 7,5	48 44 34 28 17 15 14	-2 -3 +1 +2 +1 +1 0	24,0 22,0 17,0 14,0 8,5 7,5 7,0

Sloupec s procenty mandátů nám může napovědět, jak moc je systém poměrný. V ideálním stavu by se hodnoty z něj měly blížit hodnotám ze sloupce s procenty hlasů. Raději ještě upozorním, že vstupní data jsou stále stejná. Změna by byla jen ve volebním zákoně, tedy v matematice přepočtu. V případě Hareho metody by teoretická vládní koalice ČSSD, ANO a KDU-ČSL měla celkem 104 mandátů.

Méně poměrné výsledky

Následující formule přepočtu hlasů na mandáty jsou principiálně stejné jako používaný D'Hondt, liší se jen koeficienty pro dělitele. Zatímco D'Hondt má dělitele 1, 2, 3, 4, 5, atd., metoda Imperiali začíná dvojkou, tedy 2, 3, 4, 5, 6, atd., a více zvýhodňuje velké strany. Jako další formuli jsem vybral upraveného D'Hondta, který začíná dělitelem 1,42 (tzv. "koeficient Koudelka").

Strana	% hlasů	Imperiali			D'Hondt - upravený
		Mandáty	Rozdíl	% mand.	Mandáty	Rozdíl	% mand.
ČSSD ANO KSČM TOP 09 ODS Úsvit KDU-ČSL	20,45 18,65 14,91 11,99 7,72 6,88 6,78	52 46 32 26 16 14 14	+2 -1 -1 0 0 0 0	26,0 23,0 16,0 13,0 8,0 7,0 7,0	54 50 37 27 12 9 11	+4 +3 +4 +1 -4 -5 -3	27,0 25,0 18,5 13,5 6,0 4,5 5,5

S upravenou D'Hondtovou metodou by tak mohla vzniknout jen dvoučlenná vládní koalice ČSSD a ANO.

Extrémní případy

Ještě jsme nezkoušeli měnit počet volebních obvodů. Jejich větší počet teoreticky opět nahrává větším stranám a generuje více disproporční výsledky. Naopak nejspravedlivějším volebním systémem by v tomto ohledu měl být systém s jedním volebním obvodem, tedy v našem případě bez rozdělení na kraje. Kdybychom k němu přidali ještě Hareovu kvótu, dostaneme nejpoměrnější výsledky.

Na druhou stranu, pokud stát rozdělíme na 35 volebních obvodů, jak bylo navrhováno ve volební reformě z doby tzv. Opoziční smlouvy, v každém obvodě se bude rozdělovat velmi malý počet mandátů, a na malé strany se prostě "nemusí dostat", navíc, pokud jako formuli použijeme upravenou D'Hondtovu metodu, jak bude patrné v následující tabulce. Tuto reformu odmítl Ústavní soud jako příliš se odchylující od principu poměrnosti zakotveného v Ústavě.

Viz Wikipedia: Změna systému přidělování mandátů do PS PČR v roce 2000

Poznámka: při modelování tohoto posledního případu jsem zjednodušil vstupní data tak, že v každém volebním obvodě získaly kandidující strany stejná procenta hlasů jako v celé republice. Správně by se měly zisky hlasů z jednotlivých malých okrsků sečíst podle nového rozdělení, ale toto není v mých silách. Správný výsledek se tedy bude od mnou vypočítaného lišit. Velikost volebních obvodů je však zpracována relativně přesně.

Strana	% hlasů	Hare, 1 obvod			D'Hondt - upr., 35 obvodů
		Mandáty	Rozdíl	% mand.	Mandáty	Rozdíl	% mand.
ČSSD ANO KSČM TOP 09 ODS Úsvit KDU-ČSL	20,45 18,65 14,91 11,99 7,72 6,88 6,78	47 43 34 27 18 16 15	-3 -4 +1 +1 +2 +2 +1	23,5 21,5 17,0 13,5 9,0 8,0 7,5	73 70 40 17 0 0 0	+23 +23 +7 -9 -16 -14 -14	36,5 35,0 20,0 8,5 0,0 0,0 0,0

Zde vidíme, že v posledním případě by v Poslanecké sněmovně vznikla levicová většina ČSSD s KSČM, ačkoli dohromady získala od voličů jen asi třetinu hlasů. Zajímavé také je, že výsledky pro Hareovu kvótu s jedním volebním obvodem vyšly o trošičku více disproporční než v případě 14 obvodů.

Závěr

Mým cílem nebylo hodnotit uvedené varianty. Chtěl jsem jen poukázat na to, jak volební matematika může při stejném výsledku voleb ovlivnit zastoupení politických stran a hnutí ve sněmovně, což je v důsledku důležitější, než kolik procent hlasů strany získají.

Zkušenosti s Roombou

Před měsícem jsme si domů pořídili robotický vysavač. Dřív mi tyto vysavače přišly jen jako ptákovina, ale jak jsem se o nich dozvídal víc a víc, postupně zvítězilo mé nadšení pro všechny moderní hračky. A také představa, že si budu místo pocení při vysávání více užívat :-). Rád bych se tu podělil o ty měsíční zkušenosti.

Vybrali jsme vysavač Roomba od firmy iRobot, model 555 s možností programovat čas startu vysávání. Proč Roombu a ne vysavač od jiného výrobce? Nejvíc mě přesvědčil článek Patrika Zandla, který srovnával Roombu s levnějším vysavačem CleanMate. Roomba má v sobě promakanější software. Také beru Roombu jako jedničku na trhu, tedy ověřený, celosvětově populární výrobek.

Funguje tedy? Ano, jsem celkem spokojený. Klasickým vysavačem sice uklidíte byt rychleji a snad i pořádněji, ale od té doby, co máme Roombu, jsem vytáhl "velký" vysavač jen jednou, kdy se králík rozhodl rozcupovat koberec a vytrhal z něj obrovské množství vláken. Co vy byste vysávali 10 minut, Roomba zvládne za hodinu. To nevadí: zapnete ho, když odcházíte do práce. Sám se po dokončení práce dojede nabít a vy jednou za pár dní vysypete prach a vyčistíte kartáče.

V základním režimu jezdí Roomba po místnosti náhodně, odráží se od stěn. Mám pocit, že na začátku se snaží objet celou místnost podél zdí a vysaje tak prach hromadící se nejčastěji právě tam, a pak teprve začne tu náhodnou projížďku po zbytku podlahy. Díky té náhodnosti se může stát, že některá místa vynechá. Předpokládá se ale, že se vysavač používá častěji (obden?) než klasický, a příště ta vynechaná místa už přejede.

Zdá se mi, že nejlíp funguje na koberci. Dřív jsem měl potíže dostávat z koberce vlasy, šly pořádně jen po namontování elektrické hubice s točícím se kartáčem. Roomba takový kartáč má a vlasy a jiná vlákna perfektně vybere. A zajede i pod postel. Určitě se musela v bytě snížit prašnost. A králičí nepořádek neleží na zemi až do týdenního úklidu.

Nevýhodou je, že musíte byt na Roombu připravit. Na zemi se nesmí válet papíry, oblečení. Odsunout či zvednout židle, pokud si chcete být jistí, že vyluxuje pod stolem v jídelně. Roomba je až nečekaně velký, má průměr asi 30cm, takže užšími místy neprojede.

Také si musíte dát pozor na dveře. Párkrát se nám stalo, že za sebou dveře "zavřel" - projel do místnosti a zatlačil na dveře z druhé strany a pak se nemohl dostat ven. Stačí se ujistit, že jsou dveře dost otevřené, aby se za ně nedostal. Také je nepříjemné, že se Roomba párkrát zasekl pod závěsným záchodem. Má sice spoustu senzorů a algoritmus na automatické vyprošťování, ale existuje jeden úhel, pod kterým když k záchodu najede, musíte ho vytáhnout ručně. Naštěstí se to stává díky náhodnosti ježdění jen velmi málo často.

A ještě jedna příhoda s Roombou. Máme u dveří postavené složené zahradní židle. Opřené o zeď, vybalancované. Roomba do nich rád strká a často židle najdeme popadané na zemi. Doteď je mi záhadou, jak se z nich dokáže dostat. Spadnou přece na něj!?

Závěr: spokojenost. Mám ho rád. Takové domácí robotické zvířátko.

Nový Sony Reader za starý

Před 3 roky jsem si pořídil čtečku elektronických knížek Sony Reader PRS-500, tehdy novinku. V těchto dnech ji Sony oficiálně poslalo do důchodu s nabídkou posledního faceliftu zdarma.

O co se jedná? Předně o to, že Sony přechází ve svém online knihkupectví na nový formát ebooků (ePub), který PRS-500 nepodporuje. Tato změna je nejspíš pozitivní, vzhledem k tomu, že ePub je formát otevřený a je podporován širokým polem čteček. Původní LRF byl stvořen Sony. Současné modely PRS-300 a 600 samozřejmě ePub podporují, o generaci starší PRS-505 jej získal v jedné aktualizaci firmwaru.

PRS-500 má smůlu. Firmware s ePubem neexistuje. Pro mě to tak znamená, že si už nebudu moct pořídit žádný nový ebook.

Aby si Sony neznepřátelilo své první nadšence e-Inku, rozjelo záchrannou akci. Můžete jim poslat svůj starý PRS-500 a oni vám do něj v továrně nahrají firmware podporující ePub (vše zdarma), nebo si můžete koupit novou čtečku (PRS-300 nebo 600) a při odevzdání staré získáte slevu $50 nebo $75. Vše vypadá dobře. Máme tu ale jedno ALE. Je to jen pro lidi žijící v USA. Jinde se totiž původní Reader neprodával.

Naštěstí se na serveru MobileRead našlo pár lidí, kteří jsou ochotni akci provést za vás, když jim svůj Reader pošlete. Vyplatí se tedy využít nabídky?

Koupě nového se slevou se zdá být OK. Hodně se mi líbí současný PRS-300. Navíc můj starý Reader nejede na Vista-64bit a nemá mass-storage (vyžaduje nainstalované ovladače i jen pro dobití baterií přes USB), což mi dost vadí. Jenže na eBay se dá prodat starý Reader i za $150, tak proč ho dávat Sony za $50? Takže si zvolit aktualizaci firmwaru? Jako bylo by to fajn, i by to byla nezapomenutelná, šílená akce s posíláním Readeru do Ameriky a zpět (kolikrát bych asi platil clo? :-) .

Přemýšlel jsem o tom, ale asi do toho nepůjdu. Přeci jen, ruku na srdce, kolikrát jsem si pořídil z jejich obchodu knihu? Jen párkrát na začátku (díky kreditu, co jsem získal při koupi čtečky, ehm). Budu mít po aktualizaci i české fonty, které jsem tam dohrál jen díky šikovnému ruskému hackerovi? Bez češtiny bych čtečku musel vyhodit (ve skutečnosti by se nejspíš nějaký nový způsob čtení českých knih našel). No, za ta rizika mi to nestojí. A až se poblázním do nové čtečky, starého Readera prostě někomu daruji. Tobě, Sony, to nebude :-).

Bing vs. Google

Bing je nový vyhledávač od Microsoftu, který se snaží být skutečným konkurentem Googlu. Docela se o něm mluví, tak jsem si ho také vyzkoušel. Hledal jsem pro doma nějaké výškově nastavitelné stoly, jestli něco takového existuje, kolik to stojí, ap. Dal jsem tedy stejný dotaz "vyskove nastavitelny stul" do Bingu i do Googlu. Google super, desítky validních stránek, ale Bing vrátil jen jeden odkaz, a ještě k ničemu. Snad je to jen tím, že Bing nemá pořádný index. Nebo že by neuměl češtinu?

Somalia Fun

Občas se ještě snažím sledovat dění v Somálsku, ale zpráv moc není. Místo mého minulého podrobného výzkumu sem hodím pár funny odkazů.

Info o připravované hře Grand Theft Auto: Somalia; na Uncyclopedii

Něco víc reálného: jak vypadají Somálská auta pro VIP osoby; na Curious, Funny Pictures

Na závěr home video Somálských pirátů, odehrávající se na unesené nákladní lodi Yasa Neslihan; na Wired

Přehled e-book čteček 2009-03

Tak dlouho jsem se chystal na sepsání přehledu všech dostupných čteček, až to teď na Wired udělali za mě. V článku mají mimo jiné Sony Reader PRS-700 (poslední Reader s dotykovou obrazovkou), Amazon Kindle 2 (s funkcí text-to-speech, která dokáže syntetickým hlasem číst knihu) a první čtečku s barevným displayem Fujitsu Flepia.

Poslední dobou se vyrojilo tolik nových zařízení, že už snad není žádný výrobce elektroniky, který by svůj přístroj neuvedl. Možná nakonec přeci jen srovnávací tabulku udělám, i vzhledem k dostupnosti v Čechách (nebo aspoň v Evropě).

Somálsko: Balkán v Africe

Ani já nemůžu uvěřit, jaké téma má můj další post. Není v tom e-Ink, není v tom králík, ale politika. Jak pořád strkám nos do cizích věcí, nabídl jsem kamarádce, že udělám základní fact-checking ohledně její práce do školy. To jsem ještě netušil, jak úžasně zajímavé to téma bude. Pokusím se o pár věcí podělit.

Somálsko

Ještě před týdnem pro mě bylo Somálsko zemí tam na rohu Afriky, kde pořád probíhají boje, lidé cestují na prázdniny faxem :D a piráti unášejí obchodní lodě i jachty. Po bližším zkoumání na Wikipedii jsem zjistil, že tam přitom jsou územní celky, kde je vcelku klid, lidé se tam snaží o demokracii a chtějí větší či menší nezávislost na tom Somálsku, které známe ze zpráv. Ale nebyli by to asi Somálci, kdyby i "ti hodní" mezi sebou občas nepozvedli zbraně.

Historický přehled

Somálsko je osídleno už tisíce let. Až do roku 1884 to byla relativně klidná oblast několika sultanátů. Území pak ale dobyli Francouzi, Britové a Italové a rozdělili si Somálsko mezi sebou. Francouzi získali to, co se teď nazývá Džibutsko. Britové vyhlásili protektorát na severu, Italové zabrali celé východní pobřeží. Během WWII se to trochu promíchalo, ale nakonec vše zůstalo při starém a došlo až k "obligátnímu" získání nezávislosti. Britský Somaliland se osamostatnil 26.6.1960, a o pár dní později, 1.7., se spojil se zbytkem území a vytvořili Somálsko, jak ho známe dnes. Dalším klíčovým momentem byl puč provedený generálem Saidem Barrem koncem roku 1969. Diktátorem byl až do roku 1991. Během té doby byl podporován USA kvůli strategické poloze Somálska a také protože sousední Etiopie se shlédla v Sovětském svazu.

Na začátku 90. let se sovětské impérium rozpadlo, Amerika podporu stáhla a zemi zachvátily krvavé boje. Největší odpor byl už od počátku na severu, kde v roce 1991 po vítězství nad Barreho silami vyhlásil nezávislost stát Somaliland. Na jihu boje pokračovaly ještě několik let a zemi zachvátila humanitární krize. Z té doby pocházejí i zmíněné vtipy. Svět poslal pomoc, ale tu místní vůdci měnili za zbraně s okolními státy, proto OSN vyslalo do země vojenskou ochranu, která měla navíc i pomoci upevnit pozici tamější vládě. Vše se ale zvrtlo po jedné operaci, kdy Američané zaútočili na dům v hlavním městě Mogadishu, ve kterém schůzovali klanoví stařešinové a přes 70 jich zabili. Jindy znepřátelené klany se spojily a zaútočily na Americké síly, což vyústilo v sestřelení dvou vrtulníků Black Hawk. O této akci by měl být i film Černý jestřáb sestřelen (2001, režie Ridley Scott, asi si ho brzo seženu). 18 Američanů (a přes 1000 Somálců) zemřelo. Cizinci se stáhli a už tu o nich neuslyšíte.

Republiku by od roku 1991 měla řídit Přechodná federální vláda (TFG - Transitional Federal Government). Té se však od počátku nepodařilo získat dostatečnou autoritu a v jižní části země dodnes, s kontroverzní podporou tradičního sousedního rivala - Etiopie, neúspěšně bojuje s Islamisty, kteří chtějí v Somálsku vytvořit islámský stát. To vše je ale relativně známé, pojďme se proto podívat na sever.

Klidný sever

Vůbec jsem netušil, že na severu existuje už od roku 1991 nezávislý Somaliland (na mapě jako SL). Navazuje na koloniální Britský Somaliland, na těch pár dní samostatnosti v roce 1960 a nárokuje si i celé bývalé britské území. Na rozloze 2x větší než Česká republika žije 3,5 mil. obyvatel. Problém je v tom, že jej jako stát dosud nikdo neuznal. Vyvíjí u sebe demokracii, má parlament i prezidenta. Nejcennější na tom je, že to vše bez jakéhokoli zásahu zvenčí.

"Mezinárodní společenství nás opustilo," cituje americký list Christian Science Monitor naříkajícího místního novináře. "Amerika mluví o podpoře demokracie, ale všechno je podřízeno boji proti terorismu. Náš úspěch je zastíněn americkými strategickými zájmy v Somálsku," dodává.

Dalším velkým státem v severní části je Puntland (na mapě PL). Jméno vychází se staroegyptského Land of Punt - "land of god". Byl vyhlášen v roce 1998 jako autonomní stát, a na rozdíl od Somalilandu se odtrhnout nechce. Mezinárodní uznání také dosud nezískal. Do Puntlandu proudí množství uprchlíků z jihu. Z města Bosaso (fotky zde) úplně severu se během občanské války stalo vůbec největší Somálské město s více než 500.000 obyvatel, když před válkou jich mělo jen 50.000. Bosaso tak má vlastní televizní stanici a Italská firma (díky koloniální minulosti?) tam buduje mezinárodní letiště.

I Puntland má svůj parlament. Mám ale dojem, že v něm zasedají zástupci jednotlivých klanů. V Somalilandu je spodní komora parlamentu volena lidmi, vybírajícími si z více politických stran. Prezident je v obou státech volen parlamentem. Politika je v Puntlandu více propojená se zbytkem Somálska, jeden z bývalých prezidentů Puntlandu se stal Somálským prezidentem (tedy v rámci TFG) od roku 2004 až do 29. prosince 2008, kdy kvůli třenicím s vládou rezignoval a vrátil se zpět do Puntlandu, kde 3.1.2009 zahajoval zasedání parlamentu (všimněte si plastových židliček v zasedací síni).

Neklidný sever

K ideálnímu stavu je však daleko, jde o území. Somaliland si nárokuje celé bývalé britské území, několik okresů na východě je však kmenově blíž k Puntlandu a i za Barrovy diktatury v nich měl Puntland větší vliv. V roce 2003 tato území Puntland obsadil i vojensky. Od začátku roku 2007 však na tomto území docházelo k demonstracím pro- i proti- Somalilandským, i kvůli vnitropolitickým sporům v Puntlandu. V červnu vyhlásil v severní části nezávislost nový stát Maakhir, jehož existenci neuznává už vůbec nikdo, už vůbec ne sousedé. Zbytek okresů se inspiroval a v roce 2008 utvořil Northland State.

V říjnu 2007 došlo dokonce k vojenské roztržce, kdy Somalilandská armáda napadla a dobyla hlavní město jednoho ze sporných okresů a vliv si tam udržela dodnes. Když tedy sečteme nárokovanou rozlohu všech států v Somálsku, výrazně překročíme 100% celkové rozlohy :-)

Ekonomické perličky

Je otázka, jestli za tím vším máme hledat jen klanové rozdíly. Náboženství je v celém Somálsku jednotné (sunnitský islám). Pojďme se podívat na některé ekonomické zajímavosti.

V celém regionu jsou největším trhákem hospodářská zvířata a výrobky z nich (kůže, kožešina). V Somalilandu tvoří páteř ekonomiky. Chovají tam 24 mil. kusů (7 ks na 1 obyvatele) a vyváží ročně cca 3 mil. kusů zvířat, nejvíce ovcí, do zemí středního východu. V Puntlandu tvoří hospodářská zvířata 80% exportu, 40% HDP. Řekl bych, že v období finanční krize je ekonomika postavená na dobytku daleko odolnější než ta výrobě aut ;-)

Somálsko má dlouhé pobřeží, takže rybářství a pirátství jsou logicky dalšími způsoby obživy. Některé noviny obviňují Puntlandské špičky z konexí na piráty, vláda však tato nařčení odmítá.

Drtivá většina rozpočtu zemí jde na zbrojení. Oporu armád tvoří obrněné džípy, oproti sousední Etiopii vybavené i letectvem (vrtulníky Sovětské výroby) mají co dohánět. Důchody nejsou velký problém, když 70% obyvatel má do 30 let.

Australská klika

Co mě ale zaujalo, je vliv Austrálie na dění v Puntlandu. Jeden z nedávných prezidentů získal v Melbourne doktorát. Byl několikrát žádán, aby se vrátil a ujal vlády. Stalo se (v roce 2006?). Ještě jsem nezmínil, že na severu Somálska se nachází zatím nevyužité zásoby ropy. Jedny z nejslibnějších na světě. A právě tento prezident přivedl do Puntlandu australskou těžařskou společnost Range Resources, která na území provedla základní výzkum. Puntlandská vláda pak této a kanadské firmě Canmex Minerals (nyní Africa Oil Corp.) prodala exkluzivní práva průzkum a těžbu, a to i na sporných územích, která si nárokují i Somaliland a Maakhir a pořádně je tak naštvala.

Mezinárodní uznání

Somaliland je tedy jediným státem snažícím se o úplnou nezávislost. Má i vlastní měnu (Somalilandský šilink), která nemá žádný oficiální směnný kurz. Mezinárodní společenství existenci státu ignoruje, bojí se následného možného rozdrobení Somálska po vzoru Balkánu. Sousední Etiopie, která po odtržení Eritrey přišla o přístup k moři, získala dohodu na využívání Somalilandského přístavu Berbera pro svůj zahraniční obchod. Přesto i ona stále uznává Somálsko jako celek.

Somaliland svou budoucnost vidí jako člen Commonwealthu. Jsem zvědavý, jak se to vyvine. Přijde mi, že Somálsko je jednou z nejbouřlivějších a nejnestabilnějších oblastí na světě, přitom se o něm skoro nepíše. Cestovatelé navštěvují přírodní parky v Ugandě a Keni, svět má legraci z milionové inflace v Zimbabwe. Doufám, že tento příspěvek vzbudí zájem o Somálsko i v několika z vás :-)

Sony Reader v Čechách

Tento příspěvek navazuje na můj předchozí článek o Readeru. Ozvalo se mi několik čtenářů s otázkami na téma Reader a Češi. Hlavně jak ho zde získat a jak na české fonty.

Sony stále nabízí Reader jen v Americe. Pokud nejste šťastlivci, kteří tam mají cestu, budete při koupi Readeru odkázáni na nějaký e-shop. Najdou se i takové, které zboží posílají do Evropy. Nechci dělat reklamu jednomu konkrétnímu, ale osvědčený je třeba bhphoto. Možná ještě stojí za úvahu, jaký Reader koupit. Aktuální verze PRS-505 se od původní PRS-500 liší designem, o něco rychlejším a kontrastnějším displayem (údajně), podporou mass-storage. Super. Naneštěstí se jej zatím nepovedlo hacknout, takže nám v něm chybí české fonty! Snad se to brzy změní. Očekává se, že Sony vydá nový firmware, mj. s lepší podporou PDF, a pak se v něm budeme moct konečně šťourat i my. Do té doby nám nezbývá než embedovat fonty přímo do LRF přes BookDesigner. Teda možná kecám, s mou 500 to totiž nepotřebuji :-)

Tak si říkám, jestli neuvážit koupi starší, osvědčené verze. Nová 505 stojí $300, nová 500 se teď v obchodech prodávala za $200, ale čekám, že ji už neseženete. A co to zkusit s novým či použitým kouskem přes eBay? Tam by to šlo i kolem $100....

Lidi, pište své poznatky s Readerem ostatním, třeba sem do komentáře. Určitě to ocení. Nebo co založit český thread na MobileReadu? Mimochodem, ve čtvrtek jsem v metru poprvé zahlíd dalšího člověka s Readerem. Měl stříbrnou 505. Akorát jsem vystupoval a byl jsem v takovém šoku, že než jsem se z něj vzpamatoval, stál jsem venku a metro odjíždělo. Škoda.

O čtečkách elektronických knih se teď mluví o dost víc než dřív, hlavně díky uvedení Kindlu od Amazonu. Oproti našemu Readeru má wifi připojení, takže si můžete kupovat knížky přímo z něj. Jen ten design se moc nepovedl ;-) . Komentář k němu měl i šéf Applu, Steve Jobs:

"It doesn't matter how good or bad the product is, the fact is that people don't read anymore... The whole conception is flawed at the top because people don't read anymore."

Takže pokud jste dočetli až sem, jste patrně členy vymírajícího druhu...

Sony Reader – Národní knihovna v kapse

Jo, mám rád elektronické vychytávky. Gadgety. To je vcelku běžné. Právě před rokem jsem si jeden gadget, v Čechách málo známý, pořídil. Jmenuje se Sony Reader. Je úžasný. I po roce jsem z něj stále nadšený. Teď jsem ho na pár týdnů půjčil, a tak moc mi chybí, že jsem se rozhodl o něm aspoň napsat a pokusit se vám ho představit. Když už jsem si založil blog... ;-)

Stručně řečeno, Reader, celým jménem Sony PRS-500 (Portable Reader System), je čtečka elektronických knížek. Nic víc. No dobrá, umí také přehrávat MP3 a prohlížet obrázky, ale to už dnes dokáže snad i lednička. Reader je na čtení knih. Pokud nečtete knížky, měli byste na tomto místě skončit, tento příspěvek není pro vás.

Elektronické knížky? Proč?

… Tato otázka jistě mnohé napadne. Přece od poloviny 15. století máme ty staré dobré papírové... Trendem dneška je však mít všechny informace v digitální podobě, nejlépe online. To má jistě smysl i u knih. Třeba v těch odborných můžeme snadno vyhledávat. Noviny (zpravodajství) online jsou dnes samozřejmost. S beletrií v elektronické podobě je to složitější. Kamenem úrazu je čtení. Snad nikdo se nevydrží dívat na monitor počítače a nechat se unášet příběhem, když musí sedět na kancelářské židli a po chvíli mu oči pálí z toho bílého pozadí (pozn. dle výzkumů je text na černém pozadí ještě daleko horší).

S klasickou papírovou knížkou se pohodlně uvelebíte v křesle, v posteli a je to. Čtete-li ale více, potřebujete neustálý přísun nových knih. Pokud si je kupujete, narazíte na problém „kam s nimi?“ A nepřišlo vám někdy líto, kolik papíru (stromů) padlo, abyste si knížky jednou přečetli a pak založili? Já obvykle jednu knihu dvakrát nečtu a přitom je nedokážu vyhodit. V tomto ohledu je nejlepší knížky půjčovat a půjčovat si je, za cenu drobných organizačních problémů (cestování, limitovaná nabídka i doba výpůjčky). A musíte dávat pozor, abyste knížku nepomačkali, nepotrhali, když ji po cestě autobusem či vlakem lovíte z tašky.

Tímto děkuji všem kamarádkám a kamarádům, se kterými si papírové knížky doteď půjčujeme. Dík, moc si toho vážím.

Knihu v elektronické podobě seženete či koupíte na Internetu. I takové, co v češtině nikdy nevyšly a nevyjdou. Knihy po 80 letech ztratí nárok na autorské honoráře, takže je můžete mít zdarma legálně (projekt Gutenberg). Populární je v tomto ohledu Arthur Conan Doyle s příběhy Sherlocka Holmese. Co tedy dělat, když ji máte a chcete ji přečíst? Můžete ji (neekologicky) vytisknout a získat neforemný balík kancelářského papíru. Někteří odvážlivci čtou knihy na svých nadupaných mobilech a PDA s malinkými obrazovkami, a tvrdí, jak je to skvělé. Naštěstí pro jejich oči jim po dvou hodinách dojdou baterky :-)

Reader to řeší

Sony Reader je sice takový malý počítač, ale má unikátní display. Používá technologii elektronického inkoustu a výsledkem je to, že text je zobrazen v podobné kvalitě, jako by byl vytištěný na papíře. Nic na vás aktivně nesvítí, je vidět stejně dobře ze všech úhlů (oproti displayům na mobilech, ap). Navíc, když se text vykreslí, už tak zůstane, není potřeba energie k jeho udržení. Proto se výdrž udává v počtu otočení stran a u Readeru je to neskutečných 7500 stran. Obrazovka je přitom srovnatelně velká s malou knihou. Velikost textu si můžete zvětšit, takže tolik nenamáháte oči. Po takové úpravě má elektronická kniha často přes 1000 stran. Ale to přece nevadí, Reader je stále stejně tenký a můžete jej nosit stále při sobě. Vejdou se do něj klidně i stovky knih, které si můžete odvézt na dlouhou dovolenou.

Když s někým o Readeru mluvím, vždy ještě uvádím následující situaci. Jezdím každý den hodinu do práce a hodinu z práce a potřebuji při tom nějak zaměstnat mysl. Ne vždy se v autobuse MHD vyskytne pohled na nějakou atraktivní osobu opačného pohlaví, takže si čtu. Reader už čeká na stránce, kde jsem skončil. Můžu ho držet v jedné ruce, jedním jejím prstem otáčet i stránky, takže se druhá ruka může chytit nějaké tyče. Dá se tak pohodlně číst i ve stoje, a důchodci jsou happy (sedí). Už žádné obracení stránek nosem nebo jen v zastávkách.

Reader není zdaleka první zařízení na čtení elektronických knih ani první s touto technologií (viz Librie, iLiad), ale je snad první, který je otevřený. Můžete si do něj ze svého počítače nahrát cokoli si přejete (v pdf, txt, doc, rtf). Dřív jste třeba byli odkázáni jen na kupování knih z e-shopu výrobce.

Pokud už si knihu koupíte, v elektronické podobě stojí méně než papírová, takže také podstatné plus. Díky tomu se může Reader vyplatit i finančně. Mimochodem, Sony má pro kupované knihy vlastní formát, takže si koupenou knížku přečtete vážně jen vy, plus ještě jeden majitel Readeru, který s vámi může sdílet účet u Sony. Nebo musíte půjčovat váš Reader :-)

Mínusy by se také našly

Jedním z hlavních mínusů je právě ona technologie elektronického papíru. Je ještě v počátcích, takže čas, který Reader potřebuje k překreslení stránky, se počítá v sekundách. Na to se dá ale zvyknout, prostě automaticky při čtení mačkáte klávesu na otočení stránky o něco dříve. Po pár kapitolách jsem to už nevnímal. Díky této technologii také na Readeru nejde vyhledávat v textu, bylo by to neskutečně zdlouhavé. My ale Reader chceme na čtení beletrie, ne? Tam se žádný text nehledá. Začneme na první stránce, skončíme na poslední. Přiznávám, že oproti papíru má obrazovka menší kontrast. Prostě bílá není úplně bílá. Naštěstí se na tom stále pracuje, takže tyto uvedené nepříjemnosti postupně vymizí, v novém modelu Readeru (PRS-505) jsou už o něco lepší.

Stejně jako papírovou knihu nemůžete číst potmě, je tomu tak i s Readerem. Musíte mít nějaký zdroj světla. Ještě mě napadá jednou mínus oproti papírové knize: přeci jen můžou dojít baterky. V reálném provozu sice vydrží tak 3000 stran, takže se může stát, že na baterie zapomenete. Naštěstí k nápravě stačí standardní USB kabel a jakýkoli počítač.

Mínusem také je, že u nás se pro Reader těžko shánějí české knihy. Viz další odstavec.

Reader v Čechách

I když je výrobcem celosvětový gigant Sony, je Reader dostupný jen v USA. Zatím. Už je ohlášena Kanada a jsou zprávy i z Británie. Předchůdce Readeru byl jen v Japonsku a také tam skončil, právě díky omezení na nutnost kupování knih skrz Sony. Reader začíná v Americe, a stal se velmi populární. Sony bylo překvapeno zájmem a pokud jste ho chtěli, museli jste aspoň měsíc čekat v pořadníku. Já si Reader koupil od amerických podnikavců v aukci na eBay, jinak to nešlo. Dnes si v Evropan může Reader koupit přes některé americké e-shopy. Oficiálně od Sony to stále nejde.

My v Čechách máme ještě další problém. Tím je náš jazyk. Reader je dělán pro americký trh, a Sony z jinak nepochopitelného důvodu do výbavy Readeru nezařadilo české fonty. Ještě jsem nenapsal, že kolem Readeru vyrostla velká Internetová komunita. A tak se podařilo najít způsob, jak do Readeru fonty pro češtinu i jiné jazyky nahrát (zlaté ruské mozky). Sony v novém firmwaru sice tuto cestu znemožnilo, našla se však nová, ještě daleko snazší. A díky ní můžete do svého Readeru dostat ještě spousty dalších vychytávek, které pro něj udělali fanoušci.

Další kapitolou je kupování elektronických knih. S českými knihami dosud žádné obchody nejsou, čímž rozhodně nechci tvrdit, že českou beletrii na Internetu neseženete. Sony má svůj obchod, kde se dají sehnat jen Americké tituly. To je pochopitelné, když je Reader oficiálně jen v Americe. Chápu, že Sony musí jednat a uzavírat smlouvy s vydavateli. A chce na tom vydělat. Naneštěstí se také stane, že na Amazonu je kniha jako paperback levnější než její elektronické dvojče v Soňáckém Connect Store.

Budoucnost elektronických knih aneb co na to Národní knihovna

Aktuálně se hodně mluví o stavbě nové budovy Národní knihovny na Letné. Vyhrál odvážný projekt Jana Kaplického. Projekt se mi líbí, bylo by skvělé mít v Praze tak jedinečný kus architektury. Je mi ale trochu líto, že by měl prioritně sloužit, s prominutím, jako sklad knih, ve kterém opět za nějakou dobu dojde místo. Zákon ukládá Národní knihovně povinnost archivovat každý titul, který v Čechách vyjde. OK, ale proč nutně v papírové podobě? Už teď je v onom zákoně navíc povinnost všech vydavatelů poskytovat díla i v elektronické podobě, takže s dostupností by problém nebyl. S trochou nadsázky, proč raději za ty peníze nedat každému Čechovi jeden Reader a pečlivě ošetřit a zabezpečit postup při poskytování autorských děl? Pro státní rozpočet by to vyšlo na stejné peníze.

I kdyby to tak nedopadlo, což je hodně pravděpodobné :-), měl bych spoustu podnikatelských nápadů, jak elektronické knížky víc otevřít běžným lidem. Odvázat je od potřeby být u počítače. Třeba na stáncích se můžou prodávat noviny v elektronické podobě, které si pak lidé můžou číst po cestě do práce tak, jak to dělají teď s těmi papírovými.

Snad půjde budoucnost tímto směrem. Sony to totiž se svým Readerem bude mít těžké. Už se na jeho místo chystají další konkurenční zařízení na bázi elektronického inkoustu, třeba zajímavý francouzský Cybook. Což je pro nás i pro elektronické knihy jen dobře.

Čeští fanoušci Readeru

Pokud jsem ve vás vzbudil pro Reader nadšení, jsem rád, protože přesně to bylo záměrem tohoto příspěvku :-) . Neváhejte a obraťte se na mě s jakýmikoli otázkami. Pokusím se vám poradit, kde si Reader od nás objednat, jak do něj dostat češtinu. Cokoli. Není někde české fanouškovské fórum o Readeru?

Porovnání focení RAW vs. JPEG

Na téma RAW vs. JPEG toho bylo napsáno hodně a píše se stále dál. A názory se různí. Už více než rok se snažím zjistit, do kterého tábora se zařadit. O posledním víkendu jsem udělal asi třetí větší pokus, ve kterém jsem si své názory trochu protřídil. Narazil jsem na toto téma i s kamarády a chtěli vidět nějaké srovnání. Tak tady je...

Totiž, jakmile si člověk pořídí zrcadlovku, získává oproti typickému kompaktu možnost ukládat obrázky ve formátu RAW. Někdo to dokonce vidí jako "ten hlavní důvod, proč jsem si koupil/a zrcadlovku". Třeba zde a diskuze pod článkem. Určitě je to potřeba zvážit. Přece, když už to ten foťák umí, proč to nevyužít, když chci dělat nej nej fotky.

Stále jsem se nemohl rozhodnout, jestli na tom, že můžu editovat fotky tak, jak vylezou z čipu, něco přeci jen nebude. Doposud jsem totiž zatvrzele fotil do JPEGu (věřte nebo ne, dokonce ve Standard kvalitě). Udělal jsem dřív několik malých pokusů, ale nikdy se mi nezadařilo z RAW fotky dostat něco úžasného. Ondřej mi poradil dobrý (a hlavně free) program na zpracování RAW obrázků, RawShooter Essentials 2006 (dále jen RSE). Dělá se s ním vážně dobře, můžu doporučit dál. Ten od Canonu je děsný. Dobrý soft je určitě jeden plus bod pro RAW. Ale přejděme už k výsledkům.

Podnikl jsem s kamarády nedělní výlet do Voděradských bučin. Je podzim, a stromy, které tam rostou - překvapení: jsou to hlavně buky - slibují krásné barvy. Na druhou stranu bylo oblačno až zataženo, občas vysvitlo Slunko, tmavý les, tedy světelné podmínky poměrně obtížné. Přepálení oblohy se dá čekat skoro na každé fotce. Situace, kde by RAW mělo ukázat své výhody. A jak to dopadlo? Pro srovnání jsem vybral dvě fotky. Nejsou špatné, možná bych měl experimentovat s nepovedenými fotkami ve snaze je "zachránit", ale já prostě nepovedené fotky okamžitě mažu a nechci se s nimi zdržovat. Mám tu obě fotky ve čtyřech vydáních - nejdřív jako originál JPEG z foťáku, originál RAW z RSE, upravený JPEG v PaintShopPro (v zásadě jen funkcí Smart Photo Fix) a konečně upravený RAW z RSE (cca 6 hejbátek na kontrast, saturaci, ap.). Můj závěr najdete pod obrázky...

Orig JPEG

Orig RAW

Edit JPEG

Edit RAW


-------

Orig JPEG

Orig RAW

Edit JPEG

Edit RAW

Vložení fotek se mi moc nepovedlo. Jsou dost malé, ale když na ně kliknete, ukáží se ve větším rozlišení.

Co mě zarazilo hned na první pohled, a co je i na těchto prťavých náhledech vidět, je fakt, že RSE RAW obrázky udělal příšerně nesyté (jak je v imagingu opak pro sytý?). Musel jsem si chvíli hrát, než jsem dosáhl výsledku, se kterým jsem byl spokojen. Jaké bylo mé překvapení, že jsem paradoxně došel k tomu, co udělal foťák sám od sebe při ukládání do JPEGu! Po drobné úpravě JPEGu v PSP jsem na prvním případě dosáhl v podstatě téhož výsledku jako RSE z RAW. Jedině kmeny z RAW netonou v černi tak, jako v JPEGu. Možná se to ale dá přičíst tomu, že se foťák snaží dělat atraktivní kontrastní fotky plné barev, kdežto RSE je konzervativnější, nebo jej neumím používat.

Druhá čtveřice dopadla podobně, ač se to na první pohled nezdá. Opět originál RAW na můj vkus postrádal sytost, ale po chvíli hraní se mi jej povedlo projasnit (možná až moc). JPEG z foťáku také podle mě nepostihoval můj dojem z bučin, tak jsem se snažil udělat něco podobného jako s RAW a vcelku se to povedlo, i když celkově fotka vychází víc do oranžova. Podstatnější se mi ale zdá, že z RAW se povedlo dostat o něco víc ze stínů. To však částečně přičítám nedostatčné trpělivosti v PSP.

Závěr
Zjistil jsem podstatnou věc. I když mám kvalitní software, jakým RSE ve své třídě bezesporu je, musím si při konverzi dlouho hrát s parametry, abych dosáhl uspokojivého výsledku. Naneštěstí z JPEGu to mám hned, skoro bez úpravy. Stíny a přepaly v tomto případě nebyly tak důležité, takže jsem JPEG trochu zvýhodnil, ale jak jsem psal na začátku, když jsem si doposavad hrál se špatně exponovanými fotkami, vždy do dopadlo tak, že jsem je nakonec smazal. Totéž očekávám i v případě RAW.

Spousta fotografů na RAW nedá dopustit. Z mého pohledu se však jen snaží získat pocit dobře odvedené práce, když musí doma trávit hodiny u svého nadupaného počítače úpravami svých fotek. Ale zas je to může bavit, každý jsme jiný. Zcela se ztotožňuji s fotografickým guru Kenem Rockwellem, který píše, že on fotí do JPEGu (viz odstavec dole zde). Lepší je ten čas strávit venku focením, hledáním krásných motivů, jít dřív spát, ráno stihnout východ Slunce a tak...

Budu i nadále fotit do JPEGu. Následující nevýhody RAW jsou pro mě stále kritické:

• Je pomalé. Při focení i při zpracování. Vše trvá několikanásobně déle.
• Je velké. Zabírá na kartě 8x víc prostoru (taky že mi během výletu došla karta už v půlce). Při zálohování dat potřebuju víc médií, nebo zálohovat jen JPEGy.
  
• Musím každou fotku zpracovat. JPEG můžu v ideálním případě nechat tak, jak vylez z foťáku.
• Programy, které pracují s RAW formáty všech výrobců foťáků, nejsou z 90% zdarma a je jich oproti popularitě JPEGu hrstka.
  

Dost možná je to celé tím, že jsem jen mírně pokročilý amatér. Kdybych se focením živil, a dělal nějakou důležitou zakázku, mluvil bych jinak. Zatím to vidím tak, že při focení musím hlavně hledat, vidět, myslet, komponovat.

Doufám, že mě za tento příspěvek nebude nikdo na ulici ani v práci fyzicky napadat ;-)